Chvála pracem chemickým

aneb

Za život životem plať či neplať

Motto:Nejlepší obrana je útěk. Při zahnání do rohu je nejlepší obranou útok.

Dle nauk kabalistických byl svět Bohem stvořen ve znamení Býka, a to nikoliv na počátku či konci vlády tohoto znamení, ale v jeho půli.
Pěkně to kreslí písmenko Alef. Půlka je viditelná, půlka je skrytá. Mezi tím jako spojnice obou polarit stojí člověk. Nebýt člověka, nemá pohádku dvojnosti kdo vyprávět.

A tak už od Stvoření je svět tvořen polaritami a v nich trvá. - Jak samozřejmé, že světlo vyzdvihujeme na úkor tmy, bohatství na úkor chudoby, ctnost na úkor hříchu … ale jakpak by se nám to dařilo, kdybychom světlo s tmou nemohli srovnat? A tak je svět vezdejší nerozlučně spojen s číslem dvě ve všech jeho projevech, na které jen lze pomyslet. A člověk jako prvek třetí ty dvě síly rozděluje i spojuje, protože ony se projevují skrze něho. Snad by byla tato vířící trojice dostatečná, ale svět míří dál a vznikají další spojení - ačkoli původní dvojice zůstává. Teď přichází vláda sedmi, a ta ustavuje bezpočet ochránců celé projevené přírodě. Každá hora, každý balvan i každý kamínek mají svého strážce, jehož úkolem je ucelovat z výše svojí vlády vlastnosti Předmětu, Který Se Na Zemi Nachází. Tito pracovití ochránci, drobní duchové, jsou spojeni se svými předměty nerozlučně a neoddělitelně na věky věků.


Člověk může stvořit nový předmět, může postavit město, může konstruovat nový stroj, může vyrobit nevídanou sloučeninu. Bez patřičných znalostí a bez hluboké víry nemůže ale vytvořit nového ochránce. A tak jsou Předměty Člověkem Na Zemi Vyrobené vystaveny působení vnějších vlivů, jsou bez hranice a bez určení, smutné a s rozplizlými okraji. Ty je možno přetvářet člověkem či bytostí, vědomě či nevědomě, polarizovat tak či tak. V praktickém pozorování lze zjistit v těchto předmětech energetické stopy jak událostí, které se okolo předmětu přehnaly, tak i bytostí, které tyto události způsobily a nebo které jimi byly přilákány…….

Svět je projevený i neprojevený, a jak Blázen Mága nachází, mění se energie potenciální v projevenou a projevená se zpět ukládá jako možnost, aby se zase jindy projevila. Jako v nauce o elektřině se ta posledně jmenovaná půlí a vzniká pól kladný a záporný, kdy kladný je přirozenosti mužské a záporný přirozenosti ženské, přičemž je třeba počítat s tím, že mužský pól si podmaňuje polaritu ženskou, avšak oba mají schopnost vyzařování, podobně jako z magnetu sálá jeho kladná i záporná povaha. Toto záření, ač zachytitelné na vyšší než hmotné pláni, podléhá hmotným zákonům o zachování energie a pojí se s předměty a jevy elektrické povahy, nepodléhá ale zákonům o šíření energetických polí, které je platné jen v tak husté substanci jako je hmota se svými projevy.

Látka. Pervitin Pro Vitae.

Látky ovlivňující vědomí můžeme v prvé řadě rozdělit na přirozené a nepřirozené - jinými slovy ty, které vzešly cestou přírodní a ty, které stvořil různými způsoby člověk. Co bylo stvořeno přírodou, má vrozenou povahu, a proto má látka v přírodě svobodně se vyskytující zcela pevnou skupinu specifických vlastností. Odchylky uvnitř této skupiny jsou jen malé a jsou limitovány tím, která ze složek, jež danou skupinu vlastností tvoří, je posílena vnějšími faktory. A tak konopě indická může jednou působit touhu po uzavření do sebe a jindy navozovat komunikaci, jednou může působit silněji, jindy jen velmi nepatrně - stále si však zachová základní rozsah svého působení, který je daný, je určitý a nelze jej modifikovat. Podobně opium nebo listy koky. Takové látky vždy zůstávají samy sebou a zda naplno projeví potenciál v sobě uschovaný, je dáno zejména prostředím, které na ně působilo v době jejich růstu. Prostor pro vliv člověka, který látku zpracovává, zůstává pranepatrný. To, s čím se člověk setká a čeho se rukama dotýká, je jím především polarizováno.
Je-li člověkem syntetizována nová látka, jsou její vlastnosti tím méně jednoznačné, specifické, konstantní a ucelené, čím méně je nová látka podobná látce výchozí a čím méně je účinek nové látky podobný účinku látky výchozí. Do jednoznačnosti účinků působících na vědomí se vkrádá dvojsmysl, specifičnost je namísto přirozenosti definována prostředím, konstantnost a ucelenost je zaručena jen schematickým přístupem uživatele. Do projevené i neprojevené části mysli tak mohou vniknout cáry energií i kusy entit s nevyzpytatelným chováním.

Látky vyráběné v průmyslových podmínkách provozů nebo poloprovozů mají unifikovanou neosobní a netečnou podstatu, obludnou ve své vlastní představě neomylné nevědomosti. Uživatel, který se setká a takovou látkou ve svém vědomí, se podobá tomu, kdo se setkal s natvrdlou položivou masou, s nicotou neschopnou sebeuvědomění. Pokud se tomuto setkání nepostaví s odvahou a silou, bude jeho vědomí pozvolna unifikováno, osekáno a pozřeno. Je zcela lhostejné, o jakou látku se jedná. Nechráněná hmota se nejednoznačností rozštěpila a přijala dvojsmysl dvojího účinku. Toho, pro který je látka vyhledávaná a toho, který skutečně má, skrytý za oním prvním.

Možnost objevit druhou tvář je vázána na odmítnutí první tváře. Avšak ta se tváří, jakoby byla jediná a jen nerada se této role vzdává. Je-li k tomu ale donucena, ustoupí, a pohled na druhou stranu skutečnosti překvapí uživatele rychlostí a rázností projevu. Protože jsou tváře opačné, je i jejich povaha či působení opačné polarizace. Jen tak se může půle setkat s půlí a snoubit se v celku.

Látky vyráběné jednou či několika osobami v laboratorních nebo domácích podmínkách přijímají do sebe jednak vliv prostředí, v němž jsou vrženy do světa, ale především vlivy osob, které se na výrobě podílejí či jí jsou přítomny. Na kladnou či zápornou energii osobou vyzařovanou se váže informace o její náladě, stavu, záměrech, duchovní úrovni a podstatě, což lze shrnout pod pojem aurické vyzařovaní. Informační složka aury je na energetickou složku vázána velmi pevně a jsou si přímo úměrné, proto není možno dostat energii bez informace a naopak. Aurické vyzařování člověka se spojuje s aurickým vyzařováním komponentů látky v okamžiku jejího vzniku a vytváří tak drobného ducha nevysoké úrovně, který bude dočasným ochráncem právě vyrobeného kvanta látky. Na základě vlivů, z nichž byl vytvořen, bude modifikovat její účinek na vědomí všech osob, kterým se látka dostane do organismu.

Nejméně se od přirozených účinků odchylují ty látky, do nichž vliv člověka zasáhl jen okrajově. Sem patří zejména alkaloidy, které byly sice ze svého prostředí chemickou cestou vyextrahovány, avšak nebylo zasáhnuto do jejich molekulární struktury. Morfin, kodein, kokain, mezkalin, efedrin, skopolamin, atropin ale i kofein či hašiš jsou látky působením velmi podobné přírodním surovinám, z nichž byly vzaty - avšak pouze za předpokladu, že byly skutečně izolovány ze zdrojové rostliny, nikoliv syntetizovány uměle. Vcelku konstantní účinek s velmi nevýrazným dvojsmyslem mají látky, které byly izolovány z rostlin, avšak jejich chemická struktura byla později pozměněna. Typickým a známým představitelem této skupiny je heroin, který se po stránce hmotné struktury od výchozího morfinu liší jen připojením dvou acetylových radikálů. Vývoj modifikace účinku lze při reakci velmi dobře sledovat: Při přeměně morfinu dochází nejdříve k rozštěpení jedné části molekuly a její následné acetylaci. Produkt této části reakce je účinkem velmi podobný výchozímu morfinu, avšak mnohem silnější. Po druhé části reakce je účinek produktu kvantitou podobný morfinu, ale kvalitativně více odlišný - a hlavně v sobě nese výraznou stopu podmínek přeměny, která se projevuje jako skrytý účinek.

Látky, které byly syntetizovány uměle s cílem dosáhnout nějaké skupiny účinků, avšak nemají v přírodě pravzor, který by struktuře dané látky odpovídal jak co do hmotné podoby, tak i co do energeticko-informační potence, získávají nevyzpytatelný dvojí účinek, kdy první, falešný, se od druhého velmi podstatně liší. Odlišnost obou je tím větší, čím dynamičtěji se falešná zastírající tvář šklebí a čím vehementněji brání odhalení své lživé podstaty. Užívá k tomu dvou rozličných metod: Tak například veškerá anticholinergika, která jsou známa svým halucinogenním vlivem na vědomí, mají velmi nízký energetický potenciál. To v důsledcích znamená, že skrytou tvář lze jen obtížně nalézt - k potřebné práci se nedostává energie. Podobnou vlastností jsou obtěžkány nehalucinogenní látky navozující poklid, což jsou tzv. umělé opiáty oficiálně využívané k tišení bolesti. Energetizující halucinogeny typu LSD jsou v tomto smyslu daleko nejlepší, protože množství energie v nich skryté je prostřední úrovně. Na druhou stranu bývá právě tato skutečnost nejdůmyslnější pastí. Látky budivé typu amfetaminů zahrnují mysl obrovskou energií. To samo je naprosto ochromující. Energie podporuje energii, energie stojící za látkou se spojuje s energií stojící za člověkem a víří spolu v divokém tanci kopulace každý s každým. Přebytek energie vyzařuje do prostoru a klamnými odlesky rozsekává vědomí na tisíce droboučkých kousků.

Pervitin je látkou, která má nejvyšší známý energetický potenciál. Že by právě proto tak rostla jeho obliba?
Pervitin je látka skupinová. Sdružuje lidi okolo sebe, ale vzdaluje je jednoho od druhého. A ač neradi, přesto spolu často musejí nadále být.
Pervitin působí v závislosti na inteligenci. Negramotný slova nepřečte.
Pervitin vytrhuje z cyklů, které utvářejí čas.
Pervitin obrací do sebe, proto je radostí večera, démonem noci, hrůzou rána a spáčem dne.
Pervitin expanduje vědomí mimo vnitřní svět. Člověk sám sebe nalézá v každém okamžiku, v každé události, v každém náznaku .
Pervitin přivádí život, kterému je obranou jen život - na mrtvolách tančí a směje se. Kdo je úrodnou zemí, tomu bude zaseto - ale nevyvrhni semeno, které ještě nevzešlo, neodvracej se před květem, který usmrcuje svou vůní všechnu lež. Neodmítej černý plod, který ukrývá perlu.


Člověk. Vůle pro život.

Energetizující látka nastavuje svou falešnou tvář. Pervitin dává život, a tak přichází radost, odlehčení a nápady. Pohyb dává radost a energie nutí k pohybu. Řeč dává radost a energie nutí k řeči. Svět ukazuje tu svou stranu, kde je vše možné. Skončil první den, první noc, přišlo první ráno. Dočasná skupinová duše, vytvořená ven vyzařující energií, se rozpadá. Jedna skupina/celek se člení na soubor jedinců.

Nastává den druhý, méně energií zachvácený. Individuální potřeba vyloupla touhu svedení druhých na vlastní stranu. Pak rozťala pohled na svět a vynořuje se obava, zatím nezřetelná a pomíjející. Další dny, které nemají čísla, přinesou útěk před nepřítelem, který je stále v patách, ale nemá skutečnou tvář, jasný tvar. To bude trvat tak dlouho, než přijde osvobozující odpočinutí.

Najdi pravou tvář! Energetický proud se valí jako rozvodněná řeka mozkovými závity. Z jejich koutků vymetá nejčerstvější zážitky, nejnovější plány či nejpalčivější bolesti posledních dnů a vmetá je světu do tváře jako slova, jako tanec či rychlý pochod nočním městem. Špína zbytečných myšlenek se řine nezadržitelně - zadržovat ji by bylo zbytečné. Tak se první den dotkne nejsvrchnější vrstvy kalů života a den druhý mu přispěchá na pomoc. Nezapínej stroje, když pro ně nemáš práci, nenajímej dělníky, když mají u strojů nečinně stát. To aby ti z dlouhé chvíle tvůj majetek neničili.

Nastává zase den první a zubí se na tebe proradným úsměvem. Každý první den přinese to stejné a každý další první den zase přinese to stejné. A druhý a třetí den přináší odlesky tvé duše, tak jak je nacházíš ve světě, o němž máš za to, že se mění. A čím více je odlesků, tím více je svět nepřátelský a cizí, protože jej nepoznáváš. Jak bys mohl - takový nikdy nebyl. A tak se uzavíráš před světem aniž bys věděl, že už nikdy nebudeš moci zpátky, protože síla odlesků je tam a věčně bude číhat na to, až si pro ně přijdeš a přiznáš se k nim. Nastává zase první den a jako všechny první dny přináší rozvodněnou řeku, která odplavuje veškeré tvé zbytečné myšlenky a nechává je defilovat před tvým zrakem, aby sis mohl uvědomit jejich absurdní nestálost. Můžeš si s nimi hrát, můžeš je přetrpět jako nutné zlo na počátku každé práce. Můžeš se s nimi radovat, protože přinášejí oddělení od břemene, které bys jinak musil nést.
Přichází druhý den a za ním třetí a čtvrtý a další a další. Začínáš se pohybovat v kruzích svých vlastních odlesků a každý další druhý a třetí a čtvrtý den bude činit tyto kruhy pevnějšími - pokud se nevzbouříš. Do té doby budeš kreslit stále ten jeden obraz, stále uklízet ten samý pokoj, budeš psát dokola jednu a tutéž báseň a chodit na stále stejný výlet. Budeš až do zničení opravovat jeden a tentýž porouchaný přístroj či do prodření papíru obkreslovat jedno písmeno. Jsi zacyklován v čase, prostoru i vědomí. Jen hra by tě mohla zachránit. Hra, v níž budeš sledovat hru vlastní mysli, která kreslí kruhy jako otisky tlapek psa, který číhá u vchodu do nory. Sleduj stopu a vyvede tě ven.

Přichází druhý den a za ním třetí a čtvrtý a pátý. Chodíš a sbíráš odlesk za odleskem, myšlenku za myšlenkou. Každá má svůj původ a své místo a každá má svůj význam, protože každá tvoří tebe. Nehledej význam - hledej sebe sama a neodmítej shnilé jablko, vždyť hnití je též procesem růstu. Raduj se z černých děr i z dávno zapomenutého smetí a ze zastrčených vzpomínek a nevzpomínaných ústrků. Pohleď na otce i matku a vyjdi jim vstříc. A každá znovunalezená maličkost zapadne na své místo a srůstající kousky začnou vytvářet pevný celek. A z toho, cos již stvořil, se bude vinout cesta, na níž potkáš sebe sama takového, jaký budeš. Tam najdeš své možnosti stojící mimo možnosti tohoto světa. Tam uvidíš prostory a existence, stojící mimo přípustné poznání. Když nebudeš moci dál, odpočiň si. Nenechej se chytit do kruhu odlesků, nevzdávej se mihotavému světlu viny a lži. Jen se dívej, kdo je to, kdo že tě chce polapit, z kterého kouta se objevil a čím že to straší. Sáhni na to strašidlo - a rozpadne se ti pod rukama. Možná budeš dlouho sbírat, ale nemusí tě to mrzet, protože je to práce jednou pro vždy vykonaná. Kdykoli potom můžeš najít ještě víc, ale nikdy nemůžeš ztratit.

Budeš mít průvodce i odpůrce. První proto, aby ti pomohli a ukázali ti to, co ještě neznáš. Druhé proto, aby tě prozkoušeli, aby tě nachytali ve tvé slabině, aby tě přinutili utíkat. A každá další zkouška bude těžší a bude hlouběji ovlivňovat tvůj život, jelikož ze stále hlubších základů bude pramenit. Ale ať se děje cokoliv, nesmíš utíkat!!! Naučíš se, že se neděje to, co chceš, ale to, co se chce samo, naučíš se, že síla je v pohledu oka a kam se podíváš, tam síla jde, naučíš se, že člověk je přirozenosti elektrické a kterak z toho těžit, i to, že člověk je podstaty sluneční a slunce je zde proto, aby mu pomáhalo. Poznáš, že myšlenky lze volně šířit do světa jako vyzařování a cizí vědomí je schopno je přijímat jako své vlastní, a že hmota poslechne myšlenku, pokud tomu nebudeš stát v cestě; naučíš se převést cykly na rytmus a na nich dál vybudovat vědomí, které tě vynese do míst, kde doposud nikdo nebyl.
A to vše za nepatrnou cenu: Že se vzdáš útěku.

S.L.Mac Gregor Mathers

červenec 1999